Zpět na úvodní stránku / Home Home ADAM ANT


Z časopisu / From magazine 'LOOK IN'


 Adam Ant - ten nejšarmantnější / Adam Ant Charm-Topper   (Look In č./No 38, Září/September 1981)
 Adam Ant mluví sám za sebe...  / Adam Ant Speaking For Himself...   (Look In č./No 5, Leden/January 1982)
 Vive Le Rock   (Look In č./No 28, červenec/July 1985)



Adam Ant Charm-Topper   (Look In č./No 38, září/September 1981)


   Asi tak před rokem byste nic neslyšeli o Adamovi Antovi. Nebo aspoň by to bylo dost nepravděpodobné. Tedy pokud jste nebyli blízcí příbuzní nebo zcela oddaný fanoušek. Mohli jste možná číst krátká hodnocení koncertu v hudebních časopisech, články, které bývají schované v rozích stránek blízko poslední stránce.
   V těch ne tak dávných dnech hrál Adam v klubech dle časem prověřené tradice a je zajímavé zmínit co o něm lidé psali v té době. Například v jedněch novinách z roku 1979 nějaký novinář psal o vystoupení v Leedsu "Adam And The Ants jsou tu celkem neznámí a tak se dá říci, že se jejich vystoupení setkalo s docela velkým zájmem ... navzdory špatné akustice tu byly náznaky toho, že kapela by mohla být o hodně silnější, kdyby měla lepší podmínky. Další pátrání by se mohlo vyplatit!

   A to další pátrání přineslo povzbuzující slova o pár koncertů později: "Ta kapela stojí za povšimnutí, mají toho hodně co nabídnout na to, aby byli přehlíženi!" A někdo si ji všiml - nahrávací společnost Do It - a jejich debutové album, které vyšlo přesně před dvěma roky bylo takto opěvováno v časopise Record Mirror: " ... (skladby z alba) jsou všechny exemplářem toho nejlepšího z Antmusick a trochu klasika. Hodně se mi všechny líbí ..." "Teď to došlo do bodu, kdy příznivé hodnocení by skoro zničilo naši reputaci", nedávno mi řekl Adam. No, nejsem si tím jist. Uvidíme. Uvidíme?

   Samozřejmě jsme viděli, ale nejprve více slov z Record Mirror (z listopadu před dvěma roky): " ... opravdu není na mě, abych tu spekuloval jak si v budoucnu Anti povedou. V minulosti byli kritizováni rockovými médii za to, že si vytvořili ‚následovníky' v podobě fanatických Antfanoušků. S vydáním Dirka jejich popularita ještě vzrostla. Osobně moc rád vidím, jak se vyvíjí v opravdu zajímavou a inspirující kapelou. Čas ukáže. Jak je psáno na jejich odznacích: 'Možná se ti to teď nelíbí, ale bude!'
   Před rokem Anti podepsali smlouvu se CBS Records, s jednou z největších společností a pokračovali v cestě k tomu stát se superhvězdy vydáním nesmírně populárního alba 'Kings Of The Wild Frontier' a prvího hitu 'Dog Eat Dog'. Toto řekl Adam v té době v interview v novinách a připomněl tak, že před tímto novým úspěchem byl undergroundovým klubovým hrdinou: "Je to kompromis, je to prozíravá změna. Je to něco, co si zasloužíme."

   "Nikdy jsem neřekl, že bych nepodepsal smlouvu s velkou společností. Adam And The Ants se líbili CBS. A ještě dvěma dalším společnostem se Adam And The Ants líbili. Všichni nabízeli prachy, ale my jsme si vybrali CBS, protože nám řekli ty správné věci. Uvedli lepší důvody, proč chtějí kapelu a co by mohli pro nás udělat. Jestli si někdo myslí, že jsme se prodali, má jednoduchou možnost. Prostě ať nekupuje naše desky a nechodí na naše koncerty, protože já chci investovat všechno do téhle nové věci. Myslím, že je to tak lepší. Oni si to možná nemyslí. Nemůžeš je nutit, aby si to mysleli. Ale já vím, že jsem stejně upřímný jako když jsem začínal."
    A co se stalo potom je teď už popovou historií...

   A year or so ago, you wouldn't have heard of Adam Ant. Or it's pretty unlikely you would have done, anyway. Not unless you were a close relative or a truly dedicated follower. Or read the mini-concert reviews in the pop papers, the ones that are found hidden in corners of pages near the back.
   In those not-too-long-ago days Adam was 'doing the clubs' in the time-honoured tradition, and it's interesting to note what people were writing about him at the time. For instance, in one paper from 1979, a journalist wrote of a gig at Leeds: 'Adam And The Ants are largely an unknown entity up here so their appearance brought about considerable interest... despite bad acoustics there was the hint that the band might be a much stronger force under better conditions. Further investigations could be rewarded.'
   And that further investigation produced these encouraging words a few gigs later: 'This band must be signed, they've just too much to offer for them to be overlooked!' Well, they were signed alright - to the 'Do It' label - and their debut album, which came out exactly two years ago - Dirk Wears White Sox - was hailed thus in the Record Mirror:'... (the album's songs) are specimens of Antmusick at its finest, and mini-classics all. I like 'em all a lot... "It's now come to the point where a fair review would almost damage our reputation," Adam recently told me. Well, I'm not sure about that. We'll see, shall we?'
   We saw alright, but first there were more words in the Record Mirror (frorn November two years ago):'... it isn't really my place to speculate here about how well the Ants will fare in the future. Though they've been criticised by the rock media in the past, they've managed to build up a following of fanatical Antlings. With the release of Dirk their popularity can only increase. Personally I'd love to see 'em develop into a truly important and influential band. Time will tell. Like their badges say: "You may not like it now, but you will."
   A year ago, The Ants had been signed to CBS Records, one of the biggest in the world, and were well on their way to super-stardom, with the release of the enormously popular album Kings Of The Wild Frontier and first hit Dog Eat Dog. This is what Adam himself had to say at the time in a newspaper interview, remembering that just prior to this newly-found success he'd been an 'underground' hero in the clubs: "It isn't a compromise, it's a smart move. It's something we deserved.
   "I never said that I wouldn't sign for a big company. CBS liked Adam And The Ants. Two other companies liked Adam And The Ants. They were all offering money, and we went to CBS because they said the right things to us. They gave us better reasons for wanting the band, and what they could do for us. "If anyone thinks we've sold out, then they've got a very simple option. Don't buy our records and don't come to Adam Ant gigs anymore, because I'm willing to invest everything I've got into the new thing. I think it's better. They may not. You can't make them think that. I just know that I feel as sincere now as I when I started out."
   And what happened after that is now pop history...


nahoru



O JÍDLE
Moje nejoblíbenější jídlo je pořádná tradiční anglická snídaně, ale taky mám rád kari. Mám rád všechna jídla, opravdu. Jím všechno. Miluju dobrej steak. Ale nepiju alkohol. A nekouřím a neberu drogy. Nikdy jsem drogy nebral.

* * *

O OBLÉKÁNÍ
Když jsem měl peníze, vždycky jsem se rád oblíkal. I vždycky jsem obdivoval lidi, kteří to dělají. Utratím většinu svejch peněz za šaty.

* * *

O HUDEBNÍCH VLIVECH
Když jsem poslouchal domorodou muziku, jak tam o sebe mlátí kusy dřev, připadal jsem si jako pokrytec, bílej kluk, kterej kopíruje domorodý rytmy a v tom není nic novýho. A tak jsem četl hodně o lidech Zulu a masajskejch bojovnících a samozřejmě americkejch indiánech. Dog Eat Dog je skladba hodně v duchu Zulu. Tvrdej beat uprostřed skladby byl postaven na bojovnících Zulu, který tlučou do svejch štítů.
O ZAČÁTCÍCH
V začátcích to bylo hodně těžký. Každej se mi posmíval a říkali mi, že je to nějakej vtip.

* * *

O MÓDĚ
Nemyslím, že bych tohle mohl dělat bez módy. Vlivy, který jsem vnesl na světlo, měly silnou vizuální stránku, o který si můžete myslet, že je to jen chyták na upoutání pozornosti. Já si to ale nemyslím. Všechny obstály před posměchem.

* * *

O SLÁVĚ
Když jsem poznal, že muzika je pro mě důležitější než se stát grafikem designu, nikdy jsem nepochyboval o tom, že to dokážu. Nebyla to hra. Můj celej život byl v sázce. Byl bych ale blázen, kdybych věřil vší tý chvále, která na mě prší. O věci, který dostaněš můžeš rychle přijít.
O RESPEKTU
Kdybych nebyl muzikant, chtěl bych bejt dobrým zedníkem nebo tesařem, jakkoliv mám respekt ke všemu co jsem kdy dělal. Sebeúcta je důležitější než jakákoliv práce. Mladá generace má naději. Je čas na to dodat jim trochu kuráže ... respekt, který si zaslouží.

* * *

O FANOUŠCÍCH
Jestli je něco, co mám opravdu rád, pak jsou to fanoušcí, kteří se baví. Mít šanci se ohodit a zapomenout na jeden večer na všechno, to je prima způsob relaxace.
* * *

O JINÝCH LIDECH
Kamarádím s Paulem Wellerem z The Jam, Gary Numanem, Dexy's Midnight Runners - lidmi s hodně rozdílným hudebním stylem a způsobem oblíkání. Ale jde nám to docela dobře dohromady a nevidím důvod, proč by to tak nešlo i našim fanouškům.
O MAKE-UPU
Nosím make-up dokonce i mimo jeviště. Dělám to už dlouho. Když jsem ho začal používat, zažil jsem si s tím pár trablí. Starý dámy na mě vždycky začaly pokřikovat, když jsem vešel do obchodu.

* * *

O 'ŠVIHÁCÍCH'
'Šviháci'(dandyové) byli lidi z 18. století, kteří se pěkně oblíkali. Byli hodně inteligentní. Zdobili se make-upem, oblíkali hodně kopmplikovaný šaty a bavili hodně bohatý lidi. Někdo, kdo by mohl bejt hazardní hráč stejně jako cestovatel po Evropě za prací, ale na volné noze. Na to musíš bejt hodně hodně inteligentní.

* * *

O JMÉNU
Rozhodl jsem se změnit jméno, protože ke mě šlo líp. Je to jako rudí indiáni. Oni nepojmenovali svoje děti dokud nedosáhly puberty. Tak jim mohli dát takový jméno, který se k nim hodilo nejlíp. Vždycky se mi líbilo jméno Adam a mám povahu jako 'adamant' (kreslená postavička ze šedesátých let). A mravenci jsou všude kolem nás a pořád pracujou.

nahoru




Vive Le Rock   (Look In č./No 28, červenec/July 1985)

       



   ‚Vive Le Rock' je nový singl od Adama Anta, který se objevil v posledním týdnu ve ‚First Post' a stejnojmenné album bude následovat v příštím měsíci. Je rovněž zaneprázdněn svým prvním britským turné po víc než dvou letech, přípravou na ‚Band Aid' a rovněž svým debutem v roli divadelního herce. Adam nám řekl veškeré detaily...

Co jsi dělal od vydání Apollo 9?
   "Psali jsme věci na album, které bude mým třetím sólovým albem. Pracujeme na tom hodně pečlivě, nahráváme s Tonym Viscontim, který produkoval všechna ranná alba Davida Bowieho a T. Rex. Je to člověk, na kterého jsme čekali už dlouho. Album jsme dokončili v březnu."


O čem je ten singl?
   "Hm, myslím, že já a Marco, můj kytarista, jsme chtěli napsat písničku, která je tak trochu oslavou léta. Něco, co by bylo docela optimistické, veselé a plné tónů. Je to opravdu o tom jak se cítíme zrovna teď s novou kapelou. Doprovodné video toto plně reflektuje. Je trochu jiné, než jsme dělali předtím. Především v tom, že docela jednoduše sleduje linku té písničky. Ta písnička je připravená pro turné, všechno je postavené na živém vystoupení. To video je pokusem vydat se jiným směrem."



Vypadáto, že máš talent se na chvíli vytratit a pak se vrátit s deskou-hitem...
   "Ano, dívám se na každou desku jako na kompletně nový projekt, nový zvuk. Zkouším ji udělat tím nejčerstvějším přístupem a jak jen to jde nejodlišněji od té předchozí. Vzhledem k přestávkám mezi mými alby, které jsou naprosto záměrné, je jedinou cestou jak být pokaždé přijat na jiné úrovni lidmi, kteří očekávají něco jiného, je na chvíli zmizet. Po něčem takovém jako byli Adam and The Ants, kdy jsme měli desku v průměru každých 8 týdnů, musíte věci rozvažovat. A tak si jen vybírám svůj čas a nemám naspěch. A když to má úspěch, pak je to pravděpodobně výsledek práce a péči do ní vložené. "


Je to pro tebe těžké přicházet s novými nápady, nebo jsi prostě plný popu?
   "Myslím, že si od toho musíš odpočinout, abys pochopil, jak moc to máš rád. To je něco, co mi pomáhá hrát tuhle hru. Dovoluje mi to podívat se na muziku z dálky. Když to tak uděláš, není to ani z poloviny tak špatné, jak bys to mohl cítit předtím!"


Řekni nám něco o kontroverzní hře, ve které hraješ.
   "Jmenuje se to Entertaining Mr. Sloane (Zábavný pan Sloane), a hraji titulní roli. Čekal jsem na hereckou příIežitost několik let už od té doby, co jsem hrál v punkového filmu Jubilee v 70. letech. Také jsem loni hrál v malé roli v americkém filmu Nomads. To ve mě zanechalo pocit očekávání. Chtěl jsem zjistit, jestli skutečně dovedu hrát. Dostal jsem nabídku hrát v téhle hře, rovnou do toho vletět a já tu nabídku přijal. Zkoušeli jsme čtyři týdny a pak začalo běžet šestitýdenní hraní v Exchange v Manchesteru, které končí v tomto měsíci.


Jsi na jevišti nervózní?
   "Ani ne. Ta hra se hraje uprostřed obecenstva. Jsou všude kolem tebe, žádné mikrofony. Takže tvůj hlas musí znít trochu přehnaně. Moje role je celkem bláznivej mladík, kterej přichází do ještě bláznivější rodiny. Začal jsem na té hře pracovat hned jak jsem dokončil album a hned jak ta hra skončí, přijde na řadu propagace singlu - takže je to docela hektické!"



Máš jiné herecké plány?
   "Od doby, kdy pracuji na té hře, přišlo několik nabídek. Ale nemohu je přimou kvůli mým hudebním závazkům. Ale stejně, nedělám to proto, abych měl dost práce, ale dělám to pro svoje potěšení a proto, abych si otestoval svoje schopnosti. Ale mluvil jsem s některými lidmi od filmu v Americe a teď se píše film ve kterém se počítá se mnou. Myslím, že kombinace muziky a herectví může fungovat docela dobře. Stačí se třeba podívat na Stinga."

Máš radost z toho, že se objevíš na koncertě Band Aid v příštím týdnu?
   "No jasně! Byl jsem bohužel pryč, když se natáčel singl Band Aid, ale když jsem se vrátil na Vánoce a viděl jsem situaci v Etiopii, stejně jako každý v téhle zemi, jsem cítil bezmoc, že na tom nemůžu nic změnit. Ale přeci jen jsem mohl nějak pomoci - a chtěl jsem. A tak jsem udělal něco pro East African Trust a oznámil jsem, že jsem připraven pomoci kdykoliv s projektem Band Aid. Jako všichni ostatní umělci i já jsem přislíbil pomoc aniž bych věděl, jaká pomoc bude vlastně třeba. A teď je z toho koncert, to je skvělé. Nehrál jsem živě v Anglii přes 2 roky. Takže to bude prima si zahrát a přitom dělat něco, z čeho budou mít prospěch ostatní."



A kdy budeš na turné po Británii se svým vlastním programem?
   "V září. Zrovna se na přípravě turné pracuje a já jsem dělal intenzivně na mojí živé šou několik posledních měsíců. Mám připravěné bicí a vše ostatní. Je to ušité na míru. Nebude to jako Prince Charming Revue, protože to byl projekt pro jednou za život. Tohle turné je prostě o tom vyjet ven do malých i velkých měst a hrát. Scházelo mi hraní naživo a scházeli mi moji angličtí fanoušci - ale dost mě povzbudilo kolik mladých se přišlo podívat na tu divadelní hru, ačkoliv to nemělo nic společného s muzikou. Musí přicházet díky nějaké neskutečné věrnosti a zájmu o to co dělám, to mi hodně lichotí."


Jaké jsou tvé plány do budoucnosti?
   "Rád bych si vypracoval určitou rovnováhu tak, abych devět měsíců v roce strávil prací na muzikálu, divale nebo filmu a pak strávil zbytek roku psaním muziky. Rád bych se všem těm aktivitám věnoval. Nejsem typ pro prázdniny - už druhý den z toho šílím."



   Vive Le Rock is the new single from Adam Ant, who appeared on last week's First Post, and there's an album of the same name to follow next month. He's also been busy preparing for his first British tour in more than two years, getting involved with Band Aid, and making his debut as a theatre actor. Adam told us all the details...

What have you been doing since the release of Apollo Nine?
   "We've been writing the album, which will be my third solo one, very carefully and recording it with Tony Visconti, who produced all the early David Bowie stuff and T. Rex. He's the sort of person we've been wanting to work with for a long time. We finished the album off in March."

What is the single about?
   "Well, I think Marco, my guitarist, and I wanted to write a song that was a bit of a Summer anthem. Something which would be quite optimistic, bright and with a full sound. It's really about the way we feel in our lives at this particular time, with the new band and what have you. The video we've made to go with it reflects that. If s a bit different from the stuff we've done before in as much as it's quite simple and follows the line of the song. The song is very tour-orientated, so everything is based on live performance. The video is an attempt to pursue another direction."

You seem to have a knack of disappearing for a while and then coming back with a hit record ...
   "Yes, I look at each record as a totally new project, a new sound, and I try to make them as fresh in approach as possible from the last one. With the gaps between my records, which is quite deliberate, the only way you can actually be accepted each time on a different level, with people expecting to hear something different, is to leave off for a while. After something like Adam and The Ants where, on average, we had a record but every eight weeks, you have to balance things out. So now I just take my time, and I'm not in such a rush! And if things are successful, then it's probably a result of the work and care put in."

Do you ever find it hard to come up with new ideas or simply get fed up with pop?
   "I think you have to take a break from it in order to realise how much you love it. That is something that the play I've been doing has helped me with. It's allowed me to look at music from a distance, and when you do that it's not half as bad as you sometimes might feel it is!"

Tell us about the controversial play you've been doing.
   "It's called Entertaining Mr. Sloane, and I play the title character. I've been waiting to do some acting for several years now, ever since I did the punk film Jubilee in the '70s. I also did a small cameo role in an American film called Nomads last year. All that left me with very much a wanting feeling; I wanted to find out whether I could really act. I got offered the opportunity to do this play, go straight in at the deep end, and I accepted. We rehearsed for four weeks and then went into a six-week run, at the Exchange in Manchester, which ends this month."

Do you get nervous on stage?
   "Not really. The play is performed in the middle of the audience. They're all around you, and there's no microphone. So you have to really project your voice in an exaggerated way. My role is as a rather crazy young man who comes into an even crazier family. I began working on the play as soon as I finished doing the album, and when the play ends it's straight into promoting the single- so it's been quite hectic!"

Have you any other plans to do more acting?
   "There have been some offers since I've been doing the play, but I can't accept any of them because of my musical commitments. But anyway, I'm not doing acting to get more work; I'm only doing it for my own pleasure and to test my own ability. But I have talked to some film people in America and, in fact, a film is being written with me in mind. I think that combining acting with a musical career can work very well. You've only got to look at Sting to see that."

Are you excited about appearing in the Band Aid concert next week?    "Of course! I was, unfortunately, away at the time the Band Aid single was made, but when I came back at Christmas and saw what the situation was over in Ethiopia I, like everybody else in the country, felt pretty helpless that I couldn't do much about it at that time. But I felt that I could do something-and I wanted to. So I did something for the East African Trust and let it be known that I would be prepared to help out with any future Band Aid project. Like all the other acts, I made a commitment to help first, without knowing what help might be needed. Now it's turned out to be a concert, it's great. I haven't played live in England for over two years! So it will be nice to do that and, at the same time, do something which will benefit others."

When will you be touring Britain in your own right?    "In September. The tour set is being built at the moment, and I've been working very intensely on my live show over the last few months. I'm having drum kits built and everything; if s all being tailor-made. It won't be like the Prince Charming Revue or anything because that, I think, was a once-in-a-lifetime project. This tour is just about getting out there to the cities and towns and playing. I've missed playing live and I've missed my fans in England-but I have been encouraged by the number of kids who've turned up to see the play, which has got nothing to do with music. They've come to see it out of some incredible loyalty and interest in what I do, which is very flattering."

What are your plans for the future?    "I would like to work out a balance so that, in a year, I could spend nine months doing something musical, theatrical or in films-and then spend the rest of the time writing. I'd like to be able to fit all those different areas in. I'm not really one for going on holidays-I go nuts after about the second day!"