Zpět na úvodní stránku / Home Home ADAM AND THE ANTS




   Visací zámek čtvrtstoletí zvedá pyšná číra / Visací Zámek rises the proud punk hair for a quarter of a century



    V článku o kapele Visací Zámek se objeví jméno kapely "Adam & The Ants", zmiňuje se v souvislosti s oblíbenou muzikou jednoho ze členů kapely.
   "... smějě se zpěvák Visáčů a na druhý den ráno pouští v Rockerových ránech na Radiu Beat oblíbené kapely svého mládí: Police, Stranglers, Talking Heads, Adam & The Ants..."

    The name of "Adam & The Ants" appears in the article about the band Visací Zámek (Czech punk band) as one of the favourite musicians of the band singer.
   "... the singer of Visací Zámek is laughing and next day he plays the favourite musicians of his youth in the "Rocker's morning" on the Radio Beat: Police, Stranglers, Talking Heads, Adam & The Ants..."


   Vladimír Mišík vzpomíná

   … Než jsem odjížděl do Londýna, Ivan Wunsch říkal: "Musíš se jít podívat na Adam Ant & The Ants, to je fakt síla!". Takže hned když jsme přijeli, pídil jsem se, jestli někde tahle úžasná kapela nehraje. Zjistil jsem, že hrajou v nejakém divadýlku. Jeden anglický přítel se trochu nedůvěřivě ptal, jestli jsem se nespletl, jestli chci vidět opravdu tuhle kapelu, ale já si byl jistý, protože jsem si říkal, že Ivan jistě ví, co je to správný underground, a když je tady taková možnost, nemůžu ho zklamat.
   Když jsem šel koupit lístky, dali mi je v pokladně zabalené v obálce jako nějakému V.I.P., což byla první podezřelá věc, ale zase tolik mě to nepřekvapilo, protože na podobné situace jsem v Londýně narážel na každém kroku a už jsem si zvykl. Já jsem totiž tehdy měl dlouhé, už trochu prošedivělé vlasy, a protože to bylo v zimě, nosil jsem takový beránčí kožich asi za patnáct set ze 'zemědělských prebytků'. Jenže v Anglii už žádné máničky nebyly, jen samí punkáči s vyčesanými šošony, a mezi nimi jsem asi vypadal exoticky.

   Takže na Adama Anta nám dali lístky v obálce, a když jsme do toho divadla vešli, nastal další šok: kromě nás tam byly samé děti, čtrnácti - patnáctileté holky. Nikdo jiný! Pak se rozhrnula opona, na jevišti stála pirátská loďka uprostřed palem a na ní, celý v pirátském, zpíval Adam Ant neuvěřitelný sračky pro děti, které šílely jak na Beatles. Celá ta 'show' měla tři dějství, jedno strašnější než druhé, a my jsme neměli úniku, protože jsme seděli v páté řadě uprostřed. Prostě hrůza.
   Když jsem pak v Praze vyprávěl Wunschovi, na co mě poslal, jen polknul, beze slova do sebe kopnul dva fernety a tři piva, a teprve potom jsme se začali strašně smát.