Zpět na úvodní stránku / Home Home ADAM AND THE ANTS

CHRIS WELCH:"Adam & The Ants"
Historie "Antů" do roku 1981 / History of "Ants" till 1981

Zpátky na hlavní stránku o knize / Back to the main page about the book


Kapitola 2

   NERVOVÉ ZHROUCENÍ

   Stuart Goddard to neměl ve škole lehké na jeho cestě za svobodou a uměleckým vyjádřením. Jako mnoho mladých byl rozpolcený tím, co ho ovlivňovalo - učiteli, přáteli a rodiči. Jeho rodiče se rozvedli, když byl ještě mladý, a i když se dostal přes prvotní trauma podle všeho bez újmy na zdraví, zdá se, že domácí hádky vytanuly na povrch v pozdějších letech dospívání, podvědomé obrazy se začaly vynořovat a trápit ho. Jeho otec pracoval jako řidič a matka jako uklízečka v St.John’s Wood v domě Paula Mc Cartneye.
   Malý Stuart se svým idolem nikdy nemluvil, ale měl podepsané jedno z McCartnyho alb. Po letech, když začal hrát na basovou kytaru, byl ovlivněn Paulovým stylem hraní.
   Stuart měl vždycky blíž k matce a měl rád její smysl pro humor. Ale byla taky silně tvrdohlavá a jednou označena někým, kdo s ní zkřížil meče, jako „typ Margaret Thatcherové“. Zatímco jeho otec byl neformální a bezstarostný, matka byla ve svých pohledech ortodoxní. Bylo pro ní obtížné přijmout jeho postavení popové hvězdy a vždy si uchovávala naději, že se usadí a najde si „řádné povolání“ nebo se vrátí ke studiím. A dokonce i když už Adam otřásal popovými žebříčky, dál pokračovala ve svém povolání manažerky prádelny na předměstí severního Londýna, kde Adam dospíval.
   Jestliže Adam potlačil své nejčernější myšlenky pod vlivem její pevné ruky, naplno se projevily v jeho písních a kresbách, když ochutnával opojné víno svobody v Hornsey Art College a začal se měnit jako mávnutím kouzelného proutku v Adama Anta.
   Jeho citové potřeby a ambice byly vybroušeny smyslem pro osobní disciplínu vštípený dobře organizovanou matkou. On ale potřeboval prokázat svou nezávislost od předchozího života, odstřihnout se od matčiny sukně, a dělat věci tak, jak chce sám.
   Tahle potřeba nutně vedla ke střetům v jeho dalším životě, zvlášť když se setkal s muzikanty a umělci, kteří měli stejné sebevědomí a ego. Stejně jako všichni ti, kdo touží po nezávislosti, věděl, že bude potřebovat na své cestě pomoc ostatních. Adam potřeboval lidi kolem sebe, péči a porozumění. Někdy pomoc přijal, ale někdy ji odmítl ovlivněn svou raněnou pýchou, často umocněnou září jeho pozdějšího úspěchu. Příliš trpěl syndromem „Naučila jsem ho všechno, co umí“.
   „Moji rodiče se rozvedli, když mi bylo 7“, vzpomíná Adam. „Moje dětství nebylo příliš šťastné, ale bylo by trochu nuda o tom teď mluvit.“ Samozřejmě byly v rodině hádky a ty měly za následek to, že se v té době jevil být tichý a uzavřený. Měl pár přítelkyň a hledal útěchu v terapii erotikou. Podle něj byla tvrdá pornografie neskutečně fádní a bez nápadu, ale četl knihy s tabuizovaným obsahem jako je fetišismus, který vyznává oblékání koženého nebo gumového oblečení. V roce 1978 napsal píseň „Gumoví lidé“. V textu bylo například „gumoví lidé jsou milí lidé toužící po latexu na kůži“ a „disciplinovaní s roubíkem v ústech, vázáni v otroctví přinejmenším dokud tohle zacházení neskončí, navlečeni do saténu, bičováni ve Wiganu, protože jsou naši spoutaní přátelé.“ Tahle slovní hříčka ukazuje, že byl schopen vidět legrační stránku této orientace stavu člověka.
   Jako umělec oceňoval krásu erotických obrázků, a stejně jako miliony mužů na celém světe, se přikláněl k názoru, že „určité oblečení“ zdůrazňuje sexualitu krásných žen. Když v Hornsey Art College potkal Evu, která se měla v budoucnu stát paní Evou Goddardovou, cítil, že potkal spřízněnou duši, která by mohla porozumět takovým věcem.
   Vzali se v roce 1975, když bylo Evě osmnáct a Adamovi dvacet, ale jejich manželství bylo drženo v tajnosti mnoho let z obavy, že povědomí o Adamově manželství by naštvalo jeho fanynky a patrně by to tak skutečně bylo.
   Když byla informace o jejich manželství prozrazena v červenci 1981, okomentovala Eva, jak byl Adam jeho matkou „perfektně vycvičený pro domácnost“, dobře dělal domácí práce a udržoval všechno čisté. Začali jako normální, šťastně oddaný pár. Ale taková domácí blaženost musí být jako mlýnský kámen na krku mladého muže. Bylo to všechno příliš brzo vzhledem k jeho rodinným vazbám z dětství.
   Stres se začal projevovat, Adam začal odmítat jídlo a to přerostlo až v Anorexii, nemoc těch, kdo chtějí být hubení. Brzy začal pozorovat, že má stále větší potíže s komunikací. Tíha a nehybnost předměstí ho deprimovala, protože ji tak dobře znal a pochopil, že tohle může být mysl otupující past. Jemně zlehčuje svou starost v písničce ‚Cartrouble‘ na albu Dirk Wears White Sox, kde zpívá „Sedával jsem tiše doma a divil se, proč jediná záliba je leštění chromu, zatímco všechny matky a sestry a děti sedí a trouchniví doma‘.
   Cokoliv, co Adam s jeho životem udělal, rozhodně nebylo o tom, že by seděl a trouchnivěl. A k tomu Stuart Goddard, student umění, na Evu neudělal velký dojem coby budoucí sex symbol. Ale v začátcích se zdál být veselý a pozorný. „Sváděl mě celé měsíce“, dodává Eva.
   Bydleli v bytě, kde nemuseli platit nájem, vedle domu její matky. Pracovali spolu na uměleckých projektech, a protože se oba zajímali o módu, Stuart ji požádal o návrh latexových obleků na koncerty vycházejících z nápadů, které překreslil z časopisů s latexovým oblečením.
   Zdál se to být idylický život – Adam a Eva v ráji latexového oblečení.
   Ale jeho nemoc se natolik zhoršila, že se předávkoval léky a musel do nemocnice. Z ní ho pustili jen pod podmínkou, že na něj bude Eva dávat pozor. Šest měsíců ho ošetřovala, až do uzdravení. „Měl jsem fakt zmatek v hlavě“, říká Adam. „Zhoršovalo se to a občas mi ruply nervy. Tři měsíce jsem jen vegetoval. Nemohl jsem mluvit s lidmi. Byl jsem hodně nemocnej a to byl z části důvod, proč jsem odešel ze školy.“
   Když byl Adam v nemocnici na psychiatrii, potkal tolik mentálně nemocných lidí, že to v něm zanechalo děsivé dojmy, „jizvu na mém mozku“. Jeho nervovým problémům nepomohlo ani to, když jedna mladá pacientka vstoupila do jeho pokoje a tam si ulevila na podlahu. Nebyl to hezký pohled.
   Nervové zhroucení přišlo v posledním ročníku Hornsey a Adam dospěl do bodu, kdy se musel rozhodnout mezi kariérou umělce nebo muzikou. „Tyhle dvě věci pro mě znamenaly víc než cokoliv jiného.“, říká. „Ten konflikt mě vysával. Když už máš jakoukoliv nemoc, musíš se s tím prát každý den po celý zbytek života.“
   Když se projevila nemoc, všimla si Eva, že se Adam změnil a jejich manželství, dříve tak šťastné a normální, bylo v nebezpečí. Eva rovněž opustila školu, aby se o něj mohla starat a stěžovala si, že kvůli tomu ztratila možnost získat několik zaměstnání. Dohodli se, že budou žít odděleně. Nejprve spolu dál sdíleli byt, ale v oddělených ložnicích. Byl to jakýsi druh partnerství a Eva neprotestovala, když si přiváděl nové přítelkyně, kterých přirozeně přibývalo s jeho rostoucí slávou na poli muziky. Navrhla další kostýmy na koncerty a nakonec pomohla vytvořit vzhled Adama Anta, který měl způsobit takovou senzaci během několika let.

Chapter 2

   CRACK UP

   Stuart Goddard underwent enormous pressures during his school years, as he groped his way towards freedom and artistic expression. Like most kids, he was torn between influences, teachers, friends and parents. His parents were divorced when he was young, and although he managed to get through the initial traumas apparently unscathed, the effects of rows at home seemed to surface when he was in his late teens and subconscious images began to rise and torment him. His father worked as a chauffeur and his mother worked as a housekeeper at the St. John's Wood home of Paul McCartney.
   Little Stuart never got to speak to his idol but he did have a signed copy of one of McCartney's albums. Years later, when he took up the bass guitar, he was influenced by Paul's bass playing.
   Stuart was always close to his mother and loved her sense of humour. But she was also strong willed and was once described by someone who had crossed swords with her as a 'Mrs. Thatcher type'. While his dad was freewheeling, and happy go lucky, Mum was strictly orthodox in her views. She found it difficult to accept his pop star status and always nursed hopes that he would eventually settle down to a 'proper job' or return to his studies. Even while Adam was roaring up the pop charts, she continued in her job as manageress of a launderette in the same North London suburb where the family had grown up.
   If Adam repressed his darker thoughts under her formidable influence, they were to find full expression in his songs and artwork when he tasted the heady wine of freedom at Hornsey Art College, and began to trans¬mogrify into Adam Ant.
   But Adam's emotional needs and driving ambition were sharpened by the sense of self-discipline instilled by a well-organised mother. He needed to prove his independence from home life, to cut free of apron strings, to do things his own way on his own terms.
   This need was bound to lead to clashes later in life, especially when he met musicians and artists of similar drive and ego. Like all who seek independence, he knew he needed the help of others along the way. Adam needed people, care and understanding. He sometimes accepted help, but sometimes rejected it, leaving behind hurt pride, often exaggerated in the light of his subsequent success. He was to suffer much from the 'I taught him everything he knows' syndrome.
   "My parents were divorced when I was about seven,' recalls Adam. 'My childhood wasn't too happy, but it's a bit tedious to talk about it now.' There were rows, of course, and these had the result of making him appear quiet and withdrawn at times. He had few girlfriends and sought solace in the therapy of eroticism. He thought that hard core pornography was incredibly dreary and unimaginative, but read books on the taboo subject of fetishism, which celebrated the wearing of leather and rubber clothing. In 1978 he wrote 'Rubber People' with lines like, Rubber people are lovely people, they long for latex beside their skins' and 'Gagged and disciplined, bound in bondage, least until this treatment ends, spanked in satin, whipped in Wigan, for they are our fettered friends.' The pun indicated he could see the funny side of this aspect of the human condition.
   As an artist he appreciated the beauty of erotic images, and like millions of men the world over, was inclined to believe that ‘certain clothing' enhanced the sexuality of beautiful women. When he met Eve, who was to become Mrs. Eve Goddard at Hornsey Art College, he felt he had found a sympathetic soul, who would understand such matters.
   They married in 1975 when Eve was eighteen and Adam twenty, but their marriage was kept secret for many years because it was feared that knowledge of Adam's marital status would upset his fans, and indeed it was quite likely that it would.
   When news of their marriage was finally revealed in July 1981, Eve told how Adam was 'perfectly housetrained' by his mother, was good at housework and kept everything tidy. They started out as a very normal, happily married couple. But such domestic bliss must have seemed like a millstone around a young man's neck. It was all too soon after the family ties of childhood.
   The strain began to tell, and he began to refuse to eat, and this developed into Anorexia Nervosa, the slimmer’s disease. He found it increasingly difficult to communicate. The dead weight of suburbia oppressed him because he understood it so well, and realised it could be a mind numbing trap. He gently mocks its preoccupations on his song 'Cartrouble' on Dirk Wears White Sox where he sings, 'I used to sit at home silently and wonder why all the preference is polishing the chrome while all the mothers and the sisters and the babies sit and rot at home.'
   Whatever Adam did with his life, he was determined not to sit and rot. And yet Stuart Goddard, art student, did not make a great impression as a future sex symbol on Eve. But at first he seemed cheerful and attentive. 'He chased after me for months,' she said.
   They lived in a rent-free flat next to her mother's home and they worked together on their art projects, and as they were both interested in fashion, Stuart asked her to design rubber stage clothes based on the ideas he drew from rubber-wear magazines.
   It seemed an idyllic existence - Adam & Eve in a rubber-wear paradise.
   But Adam's illness became so bad he took an overdose and went to hospital and was only released on condition that Eve looked after him. For six months she nursed him back to health. 'I was really fucked up in the head,' recalls Adam. 'Things went wrong and something snapped. I just became a vegetable for three months. I couldn't talk to people. I was very ill and that was part of the reason why I left college.'
   When Adam was in hospital for psychiatric treatment he met so many mentally ill people it left an appalling impression on him, 'a scar on my brain'. His own nervous breakdown was not helped by a girl patient who walked into his room one day and relieved herself on his floor. It was not a pretty sight.
   The crack up occurred during his final year at Hornsey, and he had reached the point where he had to choose between an art career and music. 'The two meant more to me than anything else, ' he said. 'The conflict just wiped me out. When you have had an illness of any sort, you have to fight it every day for the rest of your life.'
   After his illness Eve realised that Adam had changed and their marriage, once so happy and normal, was in danger. Eve had left college too, to look after him, and claimed she had missed out on the chance of getting several jobs as a result. But it was agreed they should live apart. At first they shared a flat, but had separate bedrooms. It was more like a partnership, and Eve did not object when Adam brought back new girlfriends, which naturally increased in number as his fame as a musician spread. She designed more stage clothes, and ultimately helped create the Adam Ant Look that was to create such a sensation within a couple of years.