Zpět na úvodní stránku / Home Home ADAM ANT

Adam Ant is the Blueblack Hussar in Marrying the Gunner's Daughter - 2013
U písniček, které jsou označeny   si můžete poslechnout minutové ukázky ve formátu *.mp3 (64 kbps).
Obrázky se silnejším okrajem lze zvětšit.
Pokud chceš napsat recenzi, neváhej a pošli ji na email adam-ant@email.cz a já ji sem přidám.
Texty písní z alba
Informace Obrázky z obalu skladby z alba skladby z alba


Album po 18.letech!

   Od posledního alba Wonderful skutečně uplynulo 18 let! Přiznám se, že už jsem ani nedoufal, že nějaké další album vyjde. A světe div se, Adam nejenže rozjel regulérní koncertní šňůru, dokonce skutečně vydal zcela nové album.
   Každé sólové album Adama je jiné. Dáte mi jistě za pravdu, že zvuk alba Friend Or Foe je zcela jiný než například Vive Le Rock, Strip není Wonderful a tomu dostál Adam i nyní. "Husar" zní nově, rozhodně nebudí dojem, že bych ho už někdy předtím slyšel. I když - na rozdíl od těch předchozích alb - "Husar" neobsahuje žádnou skladbu aspirující na popový hit, celek není vůbec špatný. Musím dokonce říct, že čím víc album poslouchám, tím víc se mi líbí. Takže i vám přeji hezký poslech.




Informace o albu
Překlad názvu: Překlad do češtiny je něco jako "Adam Ant je modročerný husar, který si vzal za manželku kanonýrovu dceru".

Vydáno: 21. ledna 2013 u společnosti Blueblack Hussar Records (ve Velké Británii)

Nahráno ve složení: Adam - zpěv, baskytara, elektrická mandolína, kytara, klávesy Marco Pirroni - kytara, Will Crewdson - kytara, Tom Edwards - kytara, baskytara, Boz Boorer - kytara, baskytara, Chris McCormac - kytara, Andy Woodard - bicí, Matt Walker - bicí, Johnny Love - bicí, Tree Carr - klávesy, metalofon

Producent: Adam, Boz Boorer a Chris McCormac

Album vyšlo na CD i na vinylu.
Album je věnováno Adamově dceři Lily Caitlin.
Brožurka obsahuje texty.

Obal CD / LP
Skladby
Seznam skladeb Složili:   délka:

Poslechni si / listen Cool Zombie
Poslechni si / listen Stay in The Game
Poslechni si / listen Marrying The Gunner's Daughter
Poslechni si / listen Vince Taylor
Poslechni si / listen Valentines
Poslechni si / listen Darlin' Boy
Poslechni si / listen Dirty Beast
Poslechni si / listen Punkyoungirl
Poslechni si / listen Sausage
Poslechni si / listen Cradle Your Hatred
Poslechni si / listen Hardmentoughblokes
Poslechni si / listen Shrink
Poslechni si / listen Vivienne's Tears
Poslechni si / listen Who's A Goofy Bunny
Poslechni si / listen How Can I Say I Miss You
Poslechni si / listen Bulls..t
Poslechni si / listen How Can I Say I Miss You (Reprise)

Ant/McCormack
Ant/Boorer
Ant/Boorer/Walker
Ant/Boorer
Ant/Boorer
Ant/Boorer
Ant/Boorer
Ant/Marco
Ant/Marco
Ant/McCormack
Ant
Ant/McCormack
Ant/Marco
Ant
Ant/Boorer
Ant/McCormack
Ant/Boorer
3:16
3:39
4:36
3:48
5:43
2:34
3:42
5:29
3:42
4:58
3:52
3:51
3:28
5:46
3:33
3:23
3:33
Adam v době alba "Husar"

 
nahoru



Recenze

Co o albu Adam Ant is the Blueblack Hussar in Marrying the Gunner's Daughter píše Louder Than War?

Po všech těch debatách a spekulacích Adam nakonec dodal nové album.

Je dlouhé a roztahané a zcestné jak jeho název naznačuje a je brilantně nekompromisní věcí, která má spoustu společného se složitými začátky kapely Adam And The Ants různých obsazení a stylů.

Je to spíš umělecké dílo než dílo pro hitparády, což je jen v jeho prospěch. Zajímavé je, že je vydáno na jeho vlastním lejblu - Adam se vrátil ze dna zoufalství a opět živě vystupuje. Velký lejbl by pravděpodobně nevydal takovou nahrávku, která je DOBROU VĚCÍ - vzhledem k tomu, že obchod z nás všech dělá zbabělce. Hodně v kreativním duchu roku 1977 bez jakýchkoliv tabu je tahle deska syrovou zpovědí a je nekompromisní ale má i chvíle rajské krásy a něžných písní. Je fantasticky ekcentrická a široce nápaditá a také zní hodně elektricky. Je to znovuzrození kdysi popové hvězdy Adama z dob, kdy jeho muzika byla stejně komerční ale trochu stranou od bezvýrazného mainstreemu a to je tam, jak všichni víme, kde nejlepší věci vždy leží. A je taky sexy a vulgární a k věci. Bylo by hezké dostat jedno album k recenzi při vší té podpoře, kterou jsme mravenčímu chlápkovi poskytli, ale je nám jasné, že musíte nejdřív dostat recenze na "velké" weby. Ale teď už máme stejné množství hitů a vydělávající stránky a čte nás ten druh lidí, kteří si tohle koupí. Nevadí, tohle neovlivní to, jak se na nahrávku díváme a existují i jiné prostředky ja se dostak k hudbě, kterou teď posoudíme. Bylo skvělé slyšet zase ty skladby poté, co jsem to celé slyšel před několika lety v bytě u Adama, ta muzika je lepší pro to, abych se do ní ponořil. Tak pěkně od začátku - není to snadný poslech. Je to drsný a syrová Adam z dob jeho ranné tvorby kdy vydané skladby a dema někdy splynuly do jednoho. Jsou to spíš umělecké skeče než nablýskané tapety a v tom je jejich síla. Adam 21. století není v náladě na přijímání kompromisů a mnoho mainstreemových posluchačů (a kritiků, jak se tak na to dívám) bude mít problém s poslechem některých syrových skladeb kvalitativně na úrovni demonahrávek ale to je nejvíc fascinující konec Adamova díla (ačkoliv popové Kings Of The Wild Frontier bylo rovněž geniální). Zcela odhalená lyrická kvalita písní se hodí k muzice, která byla napsána ve spolupráci s několika skladateli a docela často ponechána v ranné fázi kreativity a neupravena příšerně přehnanou produkcí.



Když jsi velký milovník hudby, najdeš něco fascinujícího na demo zvuku skladby. Syrová upřímnost s otevřeným náznakem toho, kam až to může jít a to je vzrušující a přitom ty songy nezní jako neukončené. Jsou to snímky v čase, snímky neutuchající adamově vrtošivé mysli jak skáče z jedné myšlenky na druhou v záplavě hyperaktivního myšlení. To je přirozenost jeho kreativity - rychlý výbuch inspirace jak po stránce muziky tak textu a pak zas dál - je něco docela strhujícího na tom nesystematickém přístupu probleskujícím do různých stylů myšlení, vytržených stránek z deníku a bleskových výbuchů inspirace. Adamovy skladby byly vždy nejlepší, když byly rozepsané a když na nich opět zapracoval po letech - jako mnoho verzí Physical a Whip In My Valise, které můžete vystopovat - nemají finální verzi a tohle album zaujímá stejný přístup. Je to jakoby malíř maloval najednou několik obrazů se spoustou skvělých nápadů - skutečné umění je v přívalu inspirace a ne v pilování. A o tom byl punk - bylo to o momentu. Skladby se měnily od klasických domorodých dupáků přes takřka industriální skřípání až k brnkačkám jako z padesátých let - jako většina toho, co hrál Vince Taylor, co zní jednoduše, stejně jako úvodní singl, swamp blues Cool Zombie. Who´s a Goofy Bunny? je pocta Malcolmovi McLarenovi. Název odkazuje na nekonvenčního manažera Sex Pistols s velkýma zubama v láskyplné poctě velké Adamově inspiraci a tomu, s kým měl kuriózní vztah. Navíc je tu také píseň o Malcolmově partnerce Vivienne Westwoodové nazvaná Viviene´s Tears.



Adam byl hodně zaneprázdněn "vyndaváním biče z torny" a skladby jako je zábavně natvrdo pojmenovaná Sausage (párek) stejně jako Bullshit (hovadina) definují sexuálnost muziky texty jako "Vyhrň si sukni, nech mě se udělat". Aby to bylo pwatřejší, je tu balada skoro jako z padesátých let Valentines, odhalující Adamovu citlivou stránku a uhlazený pop Dirty Beast, zatímco Shrink jsou možná autobiografické sexuální hrátky a výtržnická skladba. Zatímco lehce industriální skřípání nevázané skladby Bullshit je posazeno téměř na úroveň kovového KO skladby Hardmentoughblokes, což zpochybňuje mužství herců. Je to docela vyzyvavě sexuální hudba uprostřed post-savilovské kolapsu se někteří komentátoři pozastavují nad lascivním lyrickým textem ve stylu Stooges jako Punkyoungirl ale je to navážení se do třicetidevítileté Kate Mossové kvůli kauze šoustání, zatímco další skvělý kousek Stay in the Game je tvrdá připomínka temné duše Antů z dob jejich začátků, kteří nadšení daleko za hranicemi líbivé muziky budovali svůj vlastní alternativní vesmír. Je neobvyklé v této fázi hry aby se někdo na všechno vysral a byl nekompromisní a následoval tvůrčí sílu svého vlastního instinku.

         Stephen Thomas Erlewine

   Chceš se i ty podělit o svůj názor na toto album? Neváhej a napiš e-mail na adresu adam-ant@email.cz!
So after all the talk and after all the speculation Adam finally delivers the album.

It’s as long and sprawling and off the wall as its title suggests and is a brilliantly uncompromising affair that has far more in common with the complex early days of Adam And The Ants of varying line ups and styles.

This is more a work of art than a work of chart and sounds all the better for it. Interestingly it’s released on his own label- Adam is back from the trough of despair and is now running the show. A major label probably wouldn’t go near a record like this which is GOOD THING – after all commerce makes cowards of us all. Very much in the no holds barred creative spirit of 1977, this is a record that is raw, confessional and uncompromising but also has moments of blissful beauty and gentle songs. It’s fantastically eccentric and wildly imaginative and also sounds really electric. This is the second coming of the pre pop star Adam from a time when his music was equally commercial but slightly out of sync with the flabby mainstream and that, as we well know, is where the best stuff always lies. Oh, and it’s also sexy and rude and to the point. It would have been nice to have been sent one to review after all the support we have given the Antman and we understand that you have to get reviews in the ‘big’ websites first but these days we are having the same amount of hits as the big money sites and we are also read by the kind of people who really get this kind of stuff. Never mind, these things do not infect our thoughts on the release and there are other means of getting hold of music to review these days. It was great to hear the songs again after hearing the whole thing a couple of years ago round Adam’s flat and the music is better for getting immersed into. First things first – it’s not easy listening; this is the rough and ready raw Adam of the early days when released songs and demos would sometimes blur into one. These are artist’s sketches instead of polished wallpaper and that’s their strength The 21st century Adam is not in the mood for compromise and many mainstream listeners (and reviewers by the looks of things) will find the raw demo quality of some of the tracks uneasy listening but this is the most fascinating end of the Adam oeuvre (although the pop of Kings Of The Wild Frontier was also genius). The stripped naked lyrical quality of the songs is matched by the music on the songs, which were co written with several songwriters and quite often left in the early stages of creativity and not polished to death by over production.

If you are a big listener of music, there is something fascinating about the demo stage of the song, its raw honesty and its open ended suggestion of where it could go are quite thrilling and it’s not like these songs sound unfinished. They are snapshots in time, snapshots of the non-stop, mercurial mind of Adam as he jumps from one idea to another in a deluge of hyper thinking. That’s the nature of his creativity – fast bursts of inspiration musically and lyrically and then move on- there is something quite thrilling about this scattergun approach – flashes into a different way of thinking, ripped pages from a diary and flashgun bursts of inspiration. Adam’s songs were always at their best when they were works in progress and were always worked on over the years – like the many versions of Physical and Whip In My Valise you can track down – there is no set in stone final version and this album captures this approach. It’s like an artist painting several paintings all at once with a heedful of brilliant ideas – the true art is the flash of inspiration and not in the polish. That was what punk rock was – it was about the moment. The songs veer from classic Adam tribal stomps to proto industrial grind to twanging fifties flavoured workouts- like the much played Vince Taylor, which still sounds like a single as well as the lead single, the swamp blues of Cool Zombie. There is the tribute to Malcolm McLaren, Who’s a Goofy Bunny? With the title referencing the Sex Pistols maverick manager’s big teeth in an affectionate tribute to the big inspiration behind Adam and the one he had a curious business relationship with, not content with this there is also a song about Malcolm’s partner Vivienne Westwood called Vivienne’s Tears.

Adam has been busy getting the whip back out of the valise and tracks like the amusingly directly titled Sausage as well as Bullshit which are determingly sex music with lyrics like, ‘Lift up your skirt, let me make the alphabet.’ For variation there is the almost fifties style ballad Valentines, showing the sensitive side of Adam and the smooth, almost pop, of Dirty Beast- whilst Shrink is perhaps an autobiographical romp and a riot of a song, Meanwhile the proto industrial grind of the exuberant Bullshit sits neatly with the metallic KO of Hardmentoughblokes, which questions the machismo of actors. This is quite defiantly a sex music, in the middle of the post Savile meltdown some commentators are questioning the lascivious lyrical content of the Stooges like Punkyoungirl but it’s about a crush on the 39 year old Kate Moss for fucks’ sake, whilst another stand out cut, Stay in the Game is a tough, droning reminder of the dark soul of the early Ants who existed far outside the cosy music business building their own alternative universe. It’s rare at this stage of the game that anyone can be arsed to be as non-compromising as this let alone remember the creative power of following your own instinct.

     Stephen Thomas Erlewine

   Do you want to share your view about this album? Do not hesitate to send me an e-mail to adam-ant@email.cz!