Zpět na úvodní stránku / Home Home ADAM AND THE ANTS

Antics In The Forbidden Zone              

Výborná kompilace z roku 1990

U písniček, které jsou označeny  si můžete poslechnout minutové ukázky. Tyto ukázky jsou ve formátu *.mp3 v kvalitě 48 kbps.
You can listen 60 seconds samples of songs marked with . These samples are in *.mp3 format in 48 kbps quality.
Fotky je možno kliknutím na ně zvětšit /  Click on a picture to enlarge it



Antics In The Forbidden Zone

Antics - nalepka na obalu Album obsahující 21 skladeb, vybrané z alb od Dirk Wears White Sox až po Vive Le Rock.
Kromě skladeb vydaných na albech se tu navíc objevila písnička Beat My Guest, která vyšla jako b-strana singlu Stand And Deliver.

Překlad názvu: Volný překlad by mohl znít například "Skotačení v zakázané zóně" nebo taky "Rozruch v zakázané zóně". Tato slova se objevují v textu skladby Ant Invasion z alba Kings Of The Wild Frontier.
Vydáno: V roce 1990 u americké Sony Music Entertainment pod číslem 468762 2.
Kompilaci produkoval: Gregg Geller
Fotografie z obalu: Lynn Goldsmith
Fotografie z brožurky: Paul Cox, R. Wolfson, C.Zlotnick
Nejvyšší umístění v žebříčku (kdekoliv): ? Patrně v žebříčku nejprodávanějších desek nikdy nebylo.
Poznámka: Zároveň s CD vyšla i stejnojmenná videokazeta.



Skladby z alba a informace o nich

   Název skladby Délka   Autor   Nahráno Z alba S Adamem nahráli
     Zerox 3:45    Ant      1979 Dirk Wears White Sox Ashman, Barbe, Warren
     Whip In My Valise 3:57    Ant      1979 Dirk Wears White Sox Ashman, Barbe, Warren
     Cartrouble 3:24    Ant      1979 Dirk Wears White Sox Ashman, Barbe, Warren
     Kick 2:06    Ant      1979 Dirk Wears White Sox Ashman, Barbe, Warren
     Kings Of The Wild Frontier 3:53 Ant/Pirroni      1980 Kings Of The Wild Frontier Pirroni, Merrick, Lee Miall, Mooney
     Antmusic 3:34 Ant/Pirroni      1980 Kings Of The Wild Frontier Pirroni, Merrick, Lee Miall, Mooney
     Dog Eat Dog 3:06 Ant/Pirroni      1980 Kings Of The Wild Frontier Pirroni, Merrick, Lee Miall, Mooney
     Los Rancheros 3:26 Ant/Pirroni      1980 Kings Of The Wild Frontier Pirroni, Merrick, Lee Miall, Mooney
     Killer In The Home 3:35 Ant/Pirroni      1980 Kings Of The Wild Frontier Pirroni, Merrick, Lee Miall, Mooney
     Stand And Deliver 3:33 Ant/Pirroni      1981 Prince Charming Pirroni, Merrick, Lee Miall, Tibbs
     Beat My Guest 3:10 Ant/Pirroni      1981 B-side Babies Pirroni, Merrick, Lee Miall
     Prince Charming 3:16 Ant/Pirroni      1981 Prince Charming Pirroni, Merrick, Lee Miall, Tibbs
     Ant Rap 3:23 Ant/Pirroni      1981 Prince Charming Pirroni, Merrick, Lee Miall, Tibbs
     Desperate But Not Serious 4:12 Ant/Pirroni      1982 Friend Or Foe Pirroni, Wiczling, Drover, Daly
     Place In The Country 2:50 Ant/Pirroni      1982 Friend Or Foe Pirroni, Wiczling, Drover, Daly
     Friend Or Foe 3:22 Ant/Pirroni      1982 Friend Or Foe Pirroni, Wiczling, Drover, Daly
     Goody Two Shoes 3:29 Ant/Pirroni      1982 Friend Or Foe Pirroni, Wiczling, Drover, Daly
     Strip 3:58 Ant/Pirroni      1983 Strip Pirroni, Collins
     Puss'n'Boots 2:50 Ant/Pirroni      1983 Strip Pirroni, Collins
     Apollo 9 3:20 Ant/Pirroni      1985 Vive Le Rock Pirroni, Wiczling, De Niro
     Vive Le Rock 3:39 Ant/Pirroni      1985 Vive Le Rock Pirroni, Wiczling, De Niro



































Fotografie z obalu CD a z bookletu

Antics - obal CD antics - zadek obalu CD antics - potisk CD
obrázek z brožurky obrázek z brožurky obrázek z brožurky


    

Co píše na přebalu Ira Robins?

   Ve vrtkavém světě popu není větší síly než je originální nápad ve správném čase. A jak se vítr obliby adolescentů mění, včerejší výstřelky se snadno mohou stát dnešními superstars a ke škodě těch kdo zapomínají, i naopak. Tak jako většina mladých lidí sdílejících londýnskou hudební scénu roku 1976, dvaadvacetiletý Stuart Goddard - lídr několika kapel, které to nikam nedotáhnou - se proměnil ve chvíli, kdy uviděl Sex Pistols a rozhodl se dát punku uměleckou šanci. Překřtěn na Adama Anta (s obráceným "d" jakožto originálním grafickým znakem) přijal zpěvák-kytarista sado-maso styl oblečení do kůže a zformoval první Anty. Ale v záplavě snadných úspěchů, kde kapely nejasných ctností byly vyhledávány přehnaně dychtivými nahrávacími společnostmi aby nezaspaly novou vlnu, byl Adam ignorován a odmítán jako otravný mladší bráška, kterému není dovoleno vstoupit do klubu starších dětí. V oficiálním životopise z roku 1980 se píše: "Anti byli velice nemoderní a rockový tisk se po nich vozil s monotónní pravidelností".

   Adam se nenechal odradit výsměchem kritiky a komerčním neúspěchem, přežil několik změn ve složení kapely a nakonec debutoval na vinylu v dubnu roku 1978. Dvě skladby jeho skupiny se dostaly na soundtrack z prvního anglického filmu z prostředí punkové scény "Jubilee" (Jubileum), ve kterém si Adam zahrál a Anti vystupovali živě. Později ve stejném roce skupina zpečetila svou smlouvu se společností Decca (společnost, která není jistě známa punkovým úspěchem), která vyústila singlem "Young Parisians" se skladbou "Lady" na druhé straně, který ale neudělal velkou díru do světa. Pak se do obrazu dostala nezávislá společnost Do-It a Adamova kariéra vážně začala. Do léta roku 1979 Adam and the Ants - kvartet s kytaristou Mathew Ashmanem, bubeníkem Davem Barbem (Barbarossou) a basistou Andy Warrenem (který brzy odešel k Monochrome Set, skupině, kterou vytvořilo několik ex-Antů) - měli v obchodech singl ("Zerox" s druhou stranou "Whip In My Valise") a hotové debutové album. Na výplatní listině měli také manžera Sex Pistols a provokatéra Malcolma McLarena coby poradce. Krátké spojení, které stálo 1000 liber (zaplacených z výtěžku z londýnského koncertu), se ukázalo osudovým tím nejméně očekávaným způsobem. Jakkoliv se v tu dobu Adam cítil, dnes říká, že se ty peníze přecijen vyplatily.

   Nakonec posedlý energií, která mu brzy měla přinést štěstí a slávu, Adam najednou v lednu 1980 zjistil, že je bez kapely. McLaren ukradl zbytek kapely aby podpořili 14-ti letou zpěvačku v novém projektu Bow Wow Wow. Slabší povahy by změnili kurz nebo prostě se na to vykašlali, ale Adam zarputile pokračoval stejným směrem a McLarenovu bezohlednost změnil ve svou výhodu. Album Dirk Wears White Sox vydané v listopadu 1979, pomohlo Adamavi zůstat v jeho fanatickém pobláznění. Kapela, která album nahrála, stačila udělat právě jeden koncert po vydání desky před tím, než se rozpadla. Adam, který byl nucen začít opět od začátku, zavolal talentovanému příteli Marcovi Pirronimu, veteránovi, který byl zakládajícím členem Siouxsie and the Banshees. Spojovala je láska k takovým glam-rockovým gigantům, jakými byli Marc Bolan, Roxy Music nebo Garry Glitter. Motivováni soupeřením s nastupujícími Bow Wow Wow (koncepčně podobný přístup), ti dva pracovali na vzniku nových, komerčně úspěšných Antů. Dokonce ještě předtím, než dali dohromady skupinu, dali se do psaní v malém bytě v Earl's Court. Adam a Marco odjeli do Rockfield Studia ve Walesu a znova nahráli "Cartrouble" jako sedmipalcový příslib toho, co přijde (druhá verze této skladby je na tomto albu). Adam zpíval a hrál na basu (jak často hrával, hodněkrát aniž by to bylo někde zmíněno), Marco se položil do kytar a Chris Hudges (alias Merrick), kterého si vybrali poté, co ho slyšeli bubnovat v písničce "Ca Plane Pour Moi," Plactica Bertranda, produkoval tuhle akci a bubnoval. Ion Moss, který se později přidal ke Culture Club bubnoval na druhé straně singlu - skladbě "Kick", první snaze vnořit do muziky africké rytmy, díky kterým se stali známými.

   S Hughesem, basistou Kevinem Mooneyem a druhým bubeníkem Terrym Lee Miallem se noví Anti vydali na cesty v květnu. V té době se vylepšená verze "Cartrouble" začla vážně atakovat britský nezávislý žebříček a také pozornost vydavatelů. V srpnu podepsali Anti smlouvu se CBS a vrátili se do Rockfieldu, aby převedli své nápadité umělecké plány do reality. Uvedením ohromujícího zvuku bicích ve stylu 'Burundi' v "Kings Of The Wild Frontier" začal Adamův nápor na změnu glam-rocku 80-tých let, mísící osobitý, srozumitelný zvuk s nestydatě sexy image perfektním pro video. Dost zvláštní a chytlavý na to, aby se stal hitem, dosáhl singl spodek britských žebříčků a brzy byl následován singlem "Dog Eat Dog". "Antmusic" a triumfální album "Kings Of The Wild Frontier", obojí vybrousilo ultra-rytmický zvuk Antů k ještě většímu komerčnímu a muzikálnímu efektu. K několika mírně aktuálním skladbám byly vytvořeny okázalé videoklipy, ve kterých Adam a jeho veselá parta vystupují oblečeni jako loupežníci, bukanýři a jiné romantické postavy. Vizuální prvky ostatních skladeb, jako "Killer In The Home" a "Los Rancheros" - pocta Clintu Eastwoodovi, byly ponechány představivosti. Adam And The Ants poznamenali rok 1980 jako nejnovější anglická popová senzace. Čtenáři předního časopisu pro mládež Smash Hits postavili kapelu v celkovém žebříčku na druhé místo a zvolili jejího charismatického lídra druhým "nejvíce okouzlujícím" mužem roku. Ke zděšení těch, kteří si mysleli, že nová vlna utopila teenagerské fandovství jednou a provždy, se Adam Ant stal plně respektovanou ikonou popu. Adam názorně předváděl mazanou schopnost dát lidem to, co chtějí. Vytvořil vlastní svět pro miliony fanoušků psaním textů s chytře sobeckým hedonismem, pestrobarevnou módou oblékání a mejkapem, který si mládež mohla lehce osvojit a přizpůsobit. Nástup MTV v roce 1981 bylo sesláním z nebe, protože výroba videoklipů se stala základní složkou pomáhající vtáhnout nové rockové publikum tvořené převážně mladými holkami s bezbřehým nadšením pro atraktivní idoly.

   Ale popové trendy chtějí více času na téhle straně Atlantiku (psáno v USA). Zatímco první americké turné v roce 1981 bylo jen průměrně úspěšné, skupina byla oceněna nominací na cenu Grammy pro nejlepšího nového umělce. Ale doma byla Antmanie v plném proudu. Potvrzena dalšími dvěma hity ("Stand And Deliver" a "Prince Charming") a následovanými třetím (Ant Rap). Album "Prince Charming" vydané na konci roku 1981 obsahovalo všechny tři skladby (Antics In The Forbidden Zone přináší navíc "Beat My Guest", druhou stranu singlu "Stand And Deliver") a udrželo neustálou šňůru hitů. V tom čase Adam And The Ants (teď s basistou Gary Tibbsem - dříve působil ve skupinách Vibrator a Roxy Music) sbírala ocenění ve obou kategoriích Smash Hits.

   Adam dosáhl nejvyšších divadelních ambicí v připraveném extravagantním turné "Prince Charming Revue" v Británii (uchované pro příští generarace na videu). A poté, otrávený nedostatkem elánu na jevišti, Adam rozpustil kapelu a s Marcem se dal na sólovou dráhu. Vyjasnil tím všechny pochyby o dalsím pokračování. Adam se stal ještě populárnějším. Navzdory podstatně novému zvuku, který obsahoval dechy a zredukoval bicí, pomohli loyajální fanoušci písničce "Goody Two Shoes" stát se třetím hitem číslo 1 v Británii a poprvé hitem v USA, kde dosáhla na dvanáctou příčku. Britští Antpeople vykopli první sólové album "Friend Or Foe" do Top 5 a stejnojmennou titulní skladbu mezi Top 10. Album, odhalující Adamovu citovou stránku ve skladbách "Place In The Country" a "Desperate But Not Serious", se stalo jeho nejprodávanějším počinem v Americe.

   Ale Adam věděl, co ho čeká a podělil se o to v jasné narážce v textu. "Když se staneš číslem 1", zpívá Adam, "jediná cesta je dolů". Aby potvrdil to, co mělo jen pár britských projektů nové vlny - úspěch za oceánem - Adam podnikl velké americké turné na začátku roku 1983, od pobřeží k pobřeží vyčerpávající koncerty ve společnosti žádostivých návštěvníků. Britské publikum ale začalo projevovat svou náklonnost skupinám jako Culture Club a Duran Duran, ale rostoucí davy mladých Američanů byly uchváceny přitahující přítomností fešáckého Anta oblečeného v kůži. Téměř na konci turné si Adam poranil koleno na jevišti v Clevelandu, což způsobilo posunutí některých termínů, ale brzy byl zase v akci, zpívající "Where Did Our Love Go" v televizním pořadu k 25. výročí společnosti Motown. Pro svůj druhý sólový počin Adam získal Phila Collinse k tomu, aby hrál ve dvou skladbách a produkoval je ("Strip" a "Puss'n'Boots"), nahrané v triu Ant-Collins-Pirroni v ABBA studiu ve Stockholmu. Zbývající část eroticky laděného alba "Strip" vydaného na konci roku 1983, byla zastřešena dalším bubeníkem-producentem Richardem Jamesem Burgessem. Zatímco se "Puss'n'Boots" stalo dalším slušným úspěchem, singl "Strip" zvadl poté, co ho BBC zakázálo vysílat a album sotva dosáhlo Top 20. Albu se v Americe vedlo dost špatně, ale titulní skladba se dostala skoro do Top 40.

   I kdyby Adama překvapilo přijetí alba "Strip", na dlouho ho to neotrávilo. Na konci roku 1984 zformoval s Marcem nový kvartet, dal se dohromady s producentem Tonym Viscontim a nasadil zářivý astronautský ohoz na podporu chytlavého singlu inspirovaného filmem "The Right Stuff". "Apollo 9" si vedlo velice dobře stejně jako optimistické album "Vive Le Rock" v roce 1985, s chytlavými nápěvy ve stylu ELO ukazující nezdolný Adamův enthusiasmus a jeho životní krédo "nikdy to nevzdávej". Poté, co se objevil na koncertu Live Aid v červenci, se Adam rozhodl na chvíli změnit kurz. "Cítil jsem, že je čas vypadnout. Kompletně jsem se od toho odpoutal. Prvních šest měsíců jsem neposlouchal žádnou muziku". Adam, se svými dramatickými schopnostmi, které tak dobře podporovaly jeho hudebni počiny, se rozhodl dát se na herectví. Strávil 3 měsíce na jevišti v Manchesteru ve hře Joea Ortona "Entertaining Mr.Sloane", hrál v několika televizních pořadech "The Equalizer", "Sledge Hammer!", "Amazing Stories") a začal se objevovat i ve filmech ("Nomad", "Slamdance" a "Trust Me"). Do roku 1987 žil Adam v Los Angeles a psal skladby pro nové album s Marcem a producentem André Cymonem. Manners&Psychique, nahrané ve třech, bylo přijato s nadšením, když bylo začátkem roku 1990 vydáno. "Room At The Top" přineslo Adamovi jeho druhý singl do Top 20. "Herectví mi pomohlo, protože to mi pomohlo dát důraz na kvalitu mé práce. Některé z mých nahrávek budou hity, jiné ne. Ale budou to ty nejlepší nahrávky, jaké umím udělat".



    

Ohlasy na album

Z recenze Alicie St. Rose z "The Daily Vault" z roku 1999.
   ...    Antics In The Forbidden Zone udělalo dobrou práci ve shrnutí počátků kariéry jednoho z nejdynamičtějších představitelů 80-tých let. Příliš často byl Ant označován za okázalý idol mládeže, chlápek z plakátů ve vrtkavých britských žebříčcích. Ale jakmile si pustíte "forbidden zone", uslyšíte, že v Princi Charmingovi je více než jen pozlátko. RATING: B+

Ohlas jednoho bostonského zákazníka servru Amazon.com
Připomíná Adam Ant ještě někomu z vás křížence mezi bláznivou karnevalovou příchutí Ongo-bongo a šíleným Johnem Lyndonem z Public Image Limited? Možná to tak připadá jen mě. Ale nehledě na to, Antics je skvelé album mísící novou vlnu a zvuk punku. Mezi bombovými 21 skladbami je jen pár braků (nikdy jsem neměl rád Goody Two Shoes a trapný Ant Rap, který má v sobě něco francouzsky nafoukaného).

 Chceš se i ty podělit o svůj názor na toto album? Neváhej a napiš e-mail na adresu
adam-ant@email.cz!